z cesty Malého prince po planetách

"Dokonalosti není nikdy dosaženo tehdy,

když už není co přidat,

ale tehdy,

když už nemůžete nic odebrat."

Antoine de Saint-Exupéry

stírací losy ?

 já tedy nikdy nic

chystá se úklid komunikací

 přeparkujte si svou káru

z jara květ

 

mobilní operátoři

 

to když to je

 na deštník

na pytel

čas otevřených dveří

 a zavřených oken

JÁ jsem tvé stáří,

 pozvi mě dáál

a stále budeme zírat do těch mobilů

 ani to nechci domyslet

Malou Stranou

 jenom se tak venčíme

DP hl. města Prahy

za odložené věci neručí !

 

ostření na oko

 je vzhledem k mému věku

naprostá blbost,

můj pohled je už toliko

difuzní

nešlapte si po sedmikráskách

 

Chrám svatého Mikuláše

 je obdivuhodný

Prague International Marathon 2023

Jenom tedy krátce.

Něco málo.

Něco více.

Za mě tedy klobouk dolů.

 

z jara květ

 

něco málo

 z jara

kdeže loňské trávy jsou

 

Ulice

 to je non stop biograf

a zdarma !

tlaková níže

 viz. výše

jenom se tak zašít

 

městem jako krajinou

 aneb puzzle malostranské

jen pro ten dnešní den

 ne že bych byl nedočkavý

nemusím číst všechno,

beztak je to samá hrubka

Růžena Šípková

ale kašlu na to,

už jsem stár

bezletová zóna

Klobouk

 Chtěl jsem napsat jen krátkou

úvahu o tom, jak jsem celý život

toužil po klobouku.

Ale zkrátím to.

Kdykoliv jsem si ve zkušebně klobouků

výše zmíněnou pokrývku hlavy nasadil,

všichni se smáli, včetně obsluhující prodavačky.

Jako by ztratila zájem prodat.

a tak jsem si ho pověsil hned vedle věšáku,

aby všichni věděli, jak jsem mohl býti šik.

někdy nevím

kudy 

ani kam

 

klíčové slovo

 portréty ulice

Duck on blue

 vltavský vývar včetně

letecké dny vltavské

 vstup volný

dobré světlo...

 přeji

Portréty

 takové ty přetažené potravinářskou fólií,

ty fakt nemusím, nikdy nevíte,

co na vás po vybalení vybafne

jenom se tak

ohlédnout 

Bohemia sex

 tak trochu brut,

tak trochu demi

všude samá reklama

 

hlavně nenápadně

 

někdy jsem...

 nerozhodný

energetická krize

 mám svetry dva,

tak nebudu panikařit

vzpomínky...

 jen matné

Jak jsem čekal...

Přátelé na těch sociálních sítích, znáte to, mnohdy ani netušíte.

Domluvili jsme se s kolegou, když tedy občas vedeme řeči nevážné 

o fotografii amatérské, že by nebylo od věci osobní setkání.

Navrhl místo schůzky stanice metra Opatov v 16.30, že je to pro něj logisticky výhodné.

Chodím na schůzky včas, co pravím dříve než včas i s vědomím toho, že..

Varování první.

Ona ta logistika v současnosti v Evropě moc nefunguje.

Varování druhé. 

Kolega pojede do Prahy vlakem.

V tom směru leží převrácený vlak s benzénem.

Bydlím na Hradčanech, vylezl jsem na balkón a pohlédl z kopečka směrem na jih, 

tam někde je Opatov. Nikdy jsem tam nebyl, ale to zvládnu.

Tak tedy příjezd do stanice Opatov 15.54

No nic jenom se tak poohlédnu. Mám čas, tak si počkám.

Jsou tací co si najdou scénu a pak trpělivě čekají, až někdo udělá třeba stojku. Zasvěcení jistě tuší o kom je řeč, aniž bych jmenoval.

Mám čas, ale ne trpělivost.

Je 16.15 a pípne mi SMS : "budu mít 15 min zpoždění." Mám čas.

Konečně nejsem jediný, kdo tady čeká.

Jsem už archivní ročník. Netušil jsem, že i tam úřaduje inflace. Stávalo to bůra a teď pětku.

Tak čekání na stojku, nic pro mě, projdu se parkem a budu brát, co život dá.

Tak ještě jednou. Jsem archivní ročník a už vím, že je to za pětku.

Je 16.20 a pípne mi SMS : "budu mít zpoždění 20 min." Je mi to jasný, převrácený vlak.

Konečně nejsem jediný, kdo tady čeká.

Když už jsem tady kouknu jaké nabízí teplé svetry.

Je 17.10 i ten pes něco tuší, jdu na domluvenou parketu.

Tak konec dobrý. 

Díky za setkání Vlastimile.

Jo ještě jsem zapomněl zmínit, že jsem v tom parku do něčeho šlápl,

ale prý to přináší štěstí.