úterý 14. ledna 2020

v hlavní roli pes


dokážou zahrát
každou etudu

na rozdíl od nás
upřímně a nefalšovaně






1 komentář:

  1. To jsi se trefil...do mých pocitů...

    Můj táta měl dva psi. Postupně. Kokršpaněla a pak kokršpanělku. Oba důstojně pochoval. Kdo jiný, než on, pan domácí vesnického stavení. A nikoho u toho nechtěl. Musel si tím projít sám.

    A pak mě řekl, že už žádného psa nechce. Nechce proto, že už by další to důstojné loučení neustál.

    Já psa tady do města nechtěl. Rodina mě přehlasovala.
    Dnes je to moje psice které je osm roků. A když vidím, jak se čím dál častěji jak se říká kácí v tom mém lese, kdo ví...občas na tohle myslím.

    Navíc mám čím dál větší pocit, že psi vědí věci kteří my lidé nevíme a je to tak dobře...

    OdpovědětVymazat