mluvte na svého psa

autor textu k fotografii : Josef Jeřábek

Už je to dávno (hrůza co všechno už je tak nějak dávno), 

co tu na sídlišti chodil pán se psem. A stále mu něco vykládal (mluvil s ním ...

ale o tom vzájemném mluvení jsem tehdy neměl ani páru. A dost nahlas. 

A když šel tady pod barákem, často jsem vylezl na balkon a pozoroval to jeho počínání. Bylo to slyšet až do šestého patra. A já ho měl za blázna. Cvoka, vykolejeného člověka zralého na procházky po Bohnickém parku...

Ten člověk tu chodí dodnes. Už delší dobu sám...jak to tak při obvyklém věku dožití psů bývá. A povídá si sám pro sebe. Nebo pro toho psa? Nevím, ale chápu ho víc, 

než abych se tomu smál.

Se psem se totiž mluvit musí. Ne že se musí. Se psem se mluví protože je to radost a časem vzájemná empatie. Navíc se psem je rozumná řeč...což se nedá často říci ani doma a už vůbec ne na diskotéce.

Kdo chodí se psem se sluchátky na uších, případně s telefonem na uchu...je vůl a o hodně přichází. A postupně se tomu pes přizpůsobí...

Když tak jdeme a vyprávíme si, občas zahlédnu někoho pozorujícího nás z okna...

Josefe díky