made in Veritas
je tomu již dlouho, to jsem ještě nebyl ohroženou kategorií, ba naopak jsem byl v kategorii, která ohrožovala tedy "mániček".
Jsa v oné době nespokojen se svým outfitem, navštívil jsem místní dámskou krejčovou. Byla to sousedka, proto ta volba, a objednal si u ní ty správný prďácký kalhoty. Dopředu jsem jí upozornil,
že na pucích rozhodně, ale rozhodně netrvám.
Uběhl týden a vesnická tancovačka byla za dveřmi.
Zkrátím to, na tancovačku jsem šel raději ve starých tesilkách a ty nové "prďácké" jsem založil na dno skříně.
Rozhodnutí bylo jasné, nauč se šít, zas tak složitý to není. Bylo to jedno z mých dobrých rozhodnutí,
neb vzápětí jsem zjistil, že v okolí je dost holek co mají o tuto službu zájem. Naučil jsem se zkracovat sukénky, šít košilky a halenky a když udeřila zima obšlehl jsem z Burdy střih na perfektní prošívanou bundu. Tady bych tento odstavec ukončil.
Nevím kde ty holky jsou dnes, tedy vím, jsou v kategorii ohrožených a tak sedím u Veritasky a vzpomínám, jak jsem balil holky a šiju..šiju roušky. Tedy abych nelhal, jednu z nich doma mám, tak vytahuji ze skříně již dlouho, dlouho odložená tanga, abych získal nedostatkové gumičky.

Josefe, na tohle bych Tě tedy netipoval ani náhodou :-)
OdpovědětVymazatTedy na tu máničku, na tu jo.
Na to přátelství se šicím strojem ale vůbec :-)
Jsem za Tvůj článek moc rád :-)
Je vidět, že jsi chytřejší, než já. Já jsem se naučil šít jenom batohy a spacáky. Protože jsem šil převážně pro kamarády, rapidně vzrostl jejich počet (smajlík). Bohužel slečny tato moje činnost nezaujala. (smajlík)
OdpovědětVymazat